ČESKÉ ŠVÝCARSKO || Edmundova a Divoká soutěska

Další místem v Českém Švýcarsku, které jsme si nemohli nechat ujít byly soutěsky. My jsme na ně vyrazili hned z Pravčické brány, kde jsme na zastávce nasedli na vláček a nechali se dovézt do Hřenska. Zde jsme si dali pozdní oběd v restauraci Klepáč. Jídlo nebylo špatné, ale nic co by nás vystřelilo z kalhot. Dále jsme pak pokračovali podle ukazatelů a podél řeky Kamenice až k Edmundově soutěsce. Celou dobu jsme šli podél skal po pěkné rovinaté cestě, žádný těžký terén. Došli jsme až k přístavu, kde jsme zaplatili a čekali na lodičku.

V Českém Švýcarsku jsme byli v říjnu, takže zde bylo málo lidí. Na lodičce nás jelo asi deset a bylo to moc fajn. Průvodce mluvil v češtině, ale překládal i do angličtiny. Pokud chcete pořídit pěkné fotky, doporučuji sednout si dopředu nebo dozadu v lodičce, nebudou Vám tak ostatní pasažéři strkat hlavy do objektivu. Člověk musí ale fotit rychle a vše, protože na místo už se pak nevrátíte.

Ze soutěsek máme takový zážitek, kdy při plavbě jsme najednou uslyšeli strašný rachot. Koukali jsme kolem sebe a poté nad sebou viděli, jak se samovolně kácí stromy. Naštěstí se zachytil za další stromy, takže nepadl do soutěsky, ale bylo to teda hrůzostrašné, docela jsem se bála. Když si uvědomím, že by ten strom klidně mohl spadnout na lodičku, tak mám úplně husinu. Bohužel tohle je ale neovlivnitelné, protože samovolné kácení podporuje kůrovec a vítr.

Po několika desítkách minut jsme vystoupili a pokračovali pěšo na Divokou soutěsku. Bylo opravdu skvělé, že v tu dobu zde bylo opravdu málo lidí. Po cestě zde bylo i občerstvení, ale to jsme nevyužili, protože jsme těžili z pozdního obědu a navíc nás tlačil čas. Lodičky jezdí jen v určitou dobu a jelikož bylo odpoledne, potřebovali jsme stihnout i tu poslední.

Nedokážu popsat, která soutěska se mi líbila víc, možná ta první. Nicméně nebudete litovat ani jedné jízdy. Na konci Divoké soutěsky jsme se měli tou stejnou lodičkou vrátit zpět, protože poslední úsek lesem zpět do Mezní louky byl uzavřen zdůvodu popadaných stromů od kůrovce. My se ale nechali vysadit a pokračovali pěšo zakázanou trasou. Nikde nebylo ani živáčka a byla to moc pěkná procházka. Celkem jsme ten den nachodili 23 km (počítám k tomu i výlet na Pravčickou bránu).